Vyhnout se nudným odrhovačkám
Projekt v SV Indii, Svět misií

Děti v indických školách bojují s mnoha překážkami. Problémy přináší nejen nutná „multijazyková“ výbava, se kterou se žáci potýkají, ale chybějí také peníze na školné a kvalifikovaní učitelé. Pomoc s úhradou školného a zvýšení kvalifikace pedagogů i jejich přístup k dětem si klade za cíl projekt pro vzdělávání učitelů v severovýchodní Indii.

Za tímto projektem, který běží jiř třetím rokem, stojí organizace SADBA, z.s.. S celým týmem indické spolupracující organizace Bosco Mangaal se zástupci Sadby setkali v posledním lednovém týdnu při své vizitační cestě do Indie a radostí se seznámili s výsledky jejich práce, o kterých se níže dočtete. Jak podotýká jedna z učitelek, paní Christina, často je velmi obtížné pracovat s třídou jako celkem. Žáci pocházejí z různých prostředí, mají rozdílnou úroveň znalostí, učitelé se potýkají s nedostačujícím učebním materiálem a pomůckami. Záleží tedy opravdu hodně na osobě samotného pedagoga, jaké prostředí pro žáky vytvoří a jak žáky dokáže motivovat.

V rámci projektu proběhl další vzdělávací program pro učitele na 15 školách. Program pro rodiče se konal v pěti školách klasickou formou a v mnoha domácnostech proběhl formou návštěvy, ze které měly hlavně děti skutečně velkou radost. Zde se nám vždy potvrzuje, jak je důležité vzájemné porozumění mezi rodiči, učiteli a školou. Tři ukázky monitoringu práce pedagogů, který provedl přípravný tým Bosco Mandaal, představují změnu ve výuce i přístupu pedagogů k dětem.

1. Jednoduché, ale účinné

Paní Florence z Leishemba Mahekiol (z Chingarel) je jednou z vyučujících na naší partnerské škole. Učí ve třídě čítající 58 studentů, k ruce má asistující učitelku/kolegyni. Florence vyučuje pět předmětů z celkových sedmi. Na začátku školního roku, kdy děti po prázdninách téměř zapomněly jak správně psát, používala jednoduchou a přitom účinnou metodu, jak jim psací návyky oživit. Jednak používala velká tiskací písmena a jednak se snažila zafixovat danou informaci prostřednictvím dalších asociací. Velmi jednoduchý příklad u nejmladších žáků: pokud se jednalo např. o písmeno A, chtěla učitelka po žácích, aby vymysleli další dvě slova začínající také na A.
O propojení informací (tzv. interdisciplinární výuka, jež propojuje různé předměty nebo obory a umožňuje žákům vnímat poznatky komplexně) se snažila i v dalších předmětech: pokud byla tématem v přírodovědě například ryba, tak si návazně na to žáci společně zazpívali v hudební výuce píseň o rybách a ve výtvarné výchově pak ztvárnili vybraný druh ryby v jejím prostředí. Tato forma výuky se zdá na první pohled jednoduchá, v praxi je však efektivní, žáci si nové poznatky lépe pamatují a jsou pozornější.

2. Nedostatek praxe je problém

Paní Styline ze školy St. Pau’s School vyučuje hindštinu pro třetí až osmou třídu. Velkým hendikepem je pro ni nedostatek praxe. Když vedla lekce, studenti méně reagovali a méně rozumněli jejímu způsobu výuky. Tím, že hindština není obvyklý jazyk, potřebují studenti ke správnému překladu jazyků více… Většina studentů z tohoto předmětu propadla – vysvětlování v angličtině bylo zřejmě nedostačující. Během následného vzdělávání, kdy měla paní Styline ve třídě při výuce asistenty ji bylo doporučeno používat TLMS metodu (zafixování informací prostřednictvím více smyslů), aby docílila u žáků alespoň lepšího pochopení konkrétních pojmů. Dále bylo doporučeno se průběžně ptát, zda je žákům vysvětlovaná látka jasná. Poslední radou bylo připravovat si denní plán, který dodá učitelce sebedůvěru a zároveň ji pomůže se na hodinu lépe připravit. Je však třeba poznamenat, že se paní učitelka skutečně snaží si svoji kvalifikaci zvýšit.

3. Podpůrné prostředí je důležité

Paní Tingcha (z Apple Buds School, Sarpomeina), nám předala zkušenost svědčící o tom, jak důležité je, aby se učitel snažil spoluvytvářet podpůrné prostředí. Je to jedna z nejlépe hodnocených učitelek, které se zúčastnily následného vzdělávání pro učitele. Střídala způsoby vysvětlování učiva, aby neztratila pozornost žáků. Vyhýbala se nudným „odrhovačkám“. Například velmi pěkně postupovala při popisování rozdílu mezi velkými a malými písmeny a vyvolávala žáky, kteří se hlásili, aby jednotlivá písmena a slova v hindštině předčítali nahlas. V případě chyby je učitelka citlivě obratem opravila.

Přejeme všem učitelům a jejich žákům, ať je pro ně i nadále cesta vzdělávání radostí a klíčem k lepšímu životu.
SADBA, z.s.

Upraveno z lednové zprávy zaslané spolupracující organizací Don Bosco Mangaal v SV Indii


Více o projektu si můžete přečíst zde.


 

CHCI PODPOŘIT PROJEKT VZDĚLÁVÁNÍ UČITELŮ