Salesiánský misijní den

Na počátku všeho byl sen. Sen, který měl Don Bosco r 1872 a který o tři roky později proměnil ve skutečnost.

„Zdálo se mi, že jsem se octl v neznámé zemi, která byla dosud nedotčená civilizací. Byla to nesmírně velká pustá rovina. Nikde nebylo vidět nějaký kopec nebo horu. Až v ohromné dálce, úplně na obzoru se tyčily skalnaté hory. Krajinou procházely skupiny lidí. Byli skoro nazí, jejich vzhled naháněl strach. Měli rozcuchané dlouhé vlasy, většinou černé. Za oděv jim sloužily kůže ze zvířat. Upravovali si je na způsob jakýchsi plášťů. Jejich zbraněmi byly oštěpy a luky. Měl jsem možnost pozorovat život tamějších obyvatel. Někteří lovili zvěř, jiní ulovenou zvěř zpracovávali, další mezi sebou válčili. Někteří doprovázeli vojáky oblečené po evropsku, a kde se octli, všude bylo plno mrtvých. Při pohledu na podobné scény jsem dostal strach. Pak jsem pozoroval, jak do kraje přicházeli zdaleka misionáři různých řádů. Pokoušeli se poučit domorodce a zvěstovat jim radostnou zvěst o spáse. Byli odvážní a nebáli se přijít mezi divochy. Ale ti je hned přepadli a s velkou zběsilostí je pozabíjeli. Pak je nosili na svých kopích jako válečné trofeje. Když jsem viděl tyto hrozné scény, řekl jsem si: Jak by se daly tyto kmeny získat pro Pána? Je to vůbec možné? Tu jsem viděl přicházet mezi divochy další skupinu misionářů. Počínali si iinak než předešlí. Byli veselí a provází je zástup dětí a mládeže. Dostal jsem o ně strach. Říkal jsem si, že jdou vstříc jisté smrti. Přiblížil jsem se k nim. Byli to kněží a klerici. Když jsem si jich lépe všiml, poznal jsem své salesiány. Některé jsem znal jménem. Ale za nimi šli další. Ty jsem už neznal. Byli to rovněž salesiáni…“  (DBT, 361–362)

Don Bosco oznámil, že si papež přeje, aby salesiáni co nejdříve odcestovali do Argentiny a zahájili misijní činnost. Upozornil přítomné, že na misionáře čekají překážky, rizika a nejistý život. Když skončil, nastal nepopsatelný jásot a nadšení jak mezi hochy, tak mezi salesiány. Nikdo se nebál nebezpečí. Tím dnem nastalo mezi salesiány nové jaro. Přibývalo povolání, množily se žádosti o přijetí do kongregace. Všech se zmocnilo misijní nadšení. Salesiánská kongregace vstoupila do další etapy svého rozvoje. Oratoř nadepsala novou kapitolu dějin.

5.února 1875 Don Bosco ohlásil salesiánům mimo Valdoko, že se chystá první misijní výprava. Hledal dobrovolníky a žádal je, aby své žádosti adresovali přímo na něho. Nejzazší termín byl říjen. Nastalo vzrušené dohadování. Skoro všichni byli ochotni odjet do misií. Nebyla to nadnesená slova, jestliže jsme řekli, že nastala nová etapa salesiánských dějin.

…

Vedoucím výpravy ustanovil Jana Cagliera. Bylo mu sedmatřicet let, stal se silným, odolným, optimistickým a schopným knězem. Byl nedostižně činný. V Americe měl všechno zařídit a uvést do činnosti. Život v oratoři se dal stěží představit bez něho. Měl doktorát z teologie, byl profesorem kleriků, neustále tvořil a nacvičoval nové skladby se sborem, orchestrem a kapelou. Donu Boskovi vyřizoval ožehavé záležitosti a duchovně vedl několik řeholních společenství ve městě. Jeho ztrátu nedovedl nikdo domyslet…  (DBT, 364–365)

Don Bosco se s misionáři rozloučil ve svatyni Panny Marie Pomocnice 11. listopadu 1875. Chrám byl zaplněn do posledního místa. V šestnáct hodin začaly večerní chvály. Pak vystoupil Don Bosco a dal odjíždějícím poslední rady. Na prvním místě jim doporučil italské emigranty a poté se rozhovořil o evangelizaci Patagonie: „Dnes jsme na začátku velkého díla. Dobře víme, že svět se nepodaří získat pro Krista za několik dní. Přesto je tento odjezd malým semínkem, které se rozroste v mohutný strom. Toto dílo bude mohutnět a přinese mnoho dobra.“

Každý z odjíždějících dostal od Dona Boska lístek s dvaceti radami, které pro každého osobně napsal tužkou. Tyto rady tvoří profil ideálního misionáře. Připomeneme jen pět nejdůležitějších:

• Hledejte duše, nikdy ne peníze ani pocty ani hodnosti. 5. Přednostně se starejte o nemocné, o děti, o staré a chudé, a vysloužíte si Boží požehnání a přízeň lidí.
• Starejte se, aby svět viděl, že se chudě oblékáte i stravujete, že chudě bydlíte, a stanete se bohatými před Boží tváří a budete mít vliv na lidská srdce.
• Mějte se navzájem rádi, raďte se, napravujte se, nehádejte se a nezáviďte si. Raději ať dobro jednoho je dobrem všech. Starosti a utrpení jednoho považujte za starosti a utrpení všech.
• Všichni se snažte je odstranit nebo zmírnit.
• Když budete unaveni a když budete trpět, myslete na velkou odměnu, která je pro vás připravena v nebi.

Jedním z mnoha způsobů, jak se více zapojit do misijního dění, je misijní dobrovolnictví .

Můžete se sami stát dobrovolníky nebo je podpořit finančně, a tím významně pomoci misiím ve světě. Třeba skrze výzvu Vyšli dobrovolníky do světa , kterou jsme spustili na portále Darujme.cz, a kde se dozvíte vše důležité.