Trním a vodou jsi šel…

Druhý přípravný víkend sice nenutil budoucí dobrovolníky jít trním, přesto ale pořádně prověřil jejich motivaci. Skočili byste v listopadovém pošmourném dni z pětimetrové výšky do ledové vody?

Druhý přípravný víkend jsme prožili v Čučicích u Brna. Protože hodně budoucích dobrovolníku nemohlo dorazit, bylo nás tam méně, a tak jsme se mohli lépe poznat. Ex-dobrovolníci přijeli v hojném počtu, takže jsme jim mohli pokládat zvídavé otázky ohledně jejich dobrovolnické služby. V pátek večer jsme předváděli své herecké vlohy při aktivitách tvořivé dramatiky. Mimo jiné jsme si vyzkoušeli ztvárnění různých situací v obrazech, vyjádření prostředí zvuky. Vzájemně nás to velmi obohatilo.

První misijní cesta

V sobotu brzy ráno nás probudil „Don Bosco“ a s velkou naléhavostí nám vyprávěl svůj sen o misiích. Kladl nám na srdce, abychom se také vydali na misijní cestu. Po krátké přípravě nám požehnal a my vyrazili. Na začátek našeho putování jsme byli dovezeni autem, pak už jsme podle mapy pokračovali sami. Cestou jsme si mohli díky úkolům uvědomit, kdo a jak nás v životě ovlivnil, vžít se do různých nemocí nebo se vcítit do Giovanniho Cagliera, který vedl první salesiánskou misii do Argentiny. Když jsme došli do zdánlivého cíle, čekal nás ještě poslední krok a tím byl skok ze skály do řeky Oslavy. Strach, obavy, všechno, co nám bránilo skočit, jsme s podporou ostatních všichni překonali. Cestou zpět jsme si pro velký úspěch ještě přebrodili řeku.

Odpoledne jsme testovali své jazykové dovednosti. Potom byl čas na rozhovor s našimi průvodci, kteří nám pomáhají v naší cestě přípravy na dobrovolnickou službu. Abychom si lépe uvědomili kudy jdeme a obzor, kam směřujeme, kresbou či malbou jsme svoji cestu zobrazovali na papír. Večer nás čekala mexická večeře a večer plný povídání o Mexiku od ex-dobrovolnic. Zahráli jsme si několik mexických her, poslechli mexickou hudbu a dozvěděli se spoustu informaci o této zemi.

V neděli ráno jsme oslavili Slavnost Ježíše Krista Krále mší svatou, a přiblížili se o kousek konci církevního roku. Nedělní dopoledne jsme se věnovali motivaci, co to znamená, a jaká může být motivace k dobrovolné službě. Zahráli jsme scénky o tom, jak může vypadat špatná motivace. Na závěr přišlo to nejdůležitější, sepsat si vlastní motivaci k dobrovolnické službě.

Víkend uběhl jako voda a mi se můžeme těšit na další, který proběhne v prosinci.

Anička

Menu