Bývalý dobrovolník Vojta vyprávěl o životě v Ekvádoru v Domově pro seniory Pohoda Chválkovice a přinesl tak kousek vzdáleného světa i jeho obyvatelům. Přečtěte si v krátkých rozhovorech, co si z přednášky odnesly klientky paní Marie a paní Eva a jaký přínos pro ně měla.

Jako první odpovídala na naše otázky paní Marie

Jak se Vám líbila přednáška?
Přednáška byla vynikající. Přednášející – Vojta – byl sympatický a měl přednášku dobře a souvisle připravenou. Téma Ekvádoru bylo poutavé.

Zaujalo či oslovilo Vás na ní něco?
Ekvádor vnímám jako vzdálenou a exotickou zemi. Zaujalo mě zobrazení pomalejšího tempa života v Ekvádoru v porovnání se střední Evropou. Odnáším si také dojem, že tamější děti nejsou tak náročné jako děti v České republice a že mají větší respekt k dospělým

Připomněla Vám přednáška něco z Vašeho života, vyvolala nějaké vzpomínky? Máte nějaké zkušenosti s cestováním a poznáváním nových kultur?
Přednáška ve mně vyvolala osobní vzpomínky na cestování. Vzpomněla jsem si na své vlastní cesty, i když byly omezeny pouze na Evropu a organizované zájezdy. Cestování mi přineslo zkušenosti s poznáváním nových kultur.

Cílem Sadby, organizace, se kterou Vojta do Ekvádoru vyjel, je kromě pečování o děti a mládež i propojování světů. Myslíte si, že k tomu takovéto přednášky přispívají?
Ano určitě, přispívají.

Jak celkově hodnotíte přednášku?
Velmi pozitivně. Oceňuji osobnost a připravenost přednášejícího i samotné téma, které mě zaujalo a přineslo náhled na odlišný způsob života. Přednáška potvrdila můj názor, že podobné aktivity efektivně propojují kultury a poukazují na rozdíly v hodnotách, jako je například respekt dětí k dospělým.

Zajímaly Vás i praktické aspekty života?
Ano, například jak funguje zdravotnictví, školství, ekonomika, jak tam perou prádlo, jak se liší jídelníček i jaký je celkově život komunity.

Druhý rozhovor nám laskavě poskytla paní Eva

Jak se Vám líbila přednáška?
Zdůrazňuji, že přednášky jsou hodnotnější, pokud je vede někdo, kdo v dané zemi skutečně žil. Oproti prezentacím založeným jen na načtených informacích či vizuálech přináší osobní zkušenost hlubší vhled a autenticitu. Přiznávám, že i „nepřímé“ přednášky mají přínos, ale osobní kontakt s někým, kdo tam byl, je úplně něco jiného a významně zvýšil moje zapojení i pochopení tématu.

Zaujalo či oslovilo Vás na ní něco?
Přednáška rozšířila moje vnímání misijní práce. Dříve jsem si ji spojovala převážně s náboženskou konverzí (historicky „faráři v Africe“). Nově chápu, že misie zahrnují širší práci s dětmi, vzdělávání a podporu běžného života v cizích státech. Zmiňuji salesiány, o nichž jsem věděla v kontextu práce s dětmi v Česku, ale nevěděla jasem o jejich zahraničním nasazení.

Připomněla Vám něco z Vašeho života, vyvolala nějaké vzpomínky? Máte nějaké zkušenosti s cestováním a poznáváním nových kultur?
Dlouhodobě jsem nemohla cestovat – jsem asi 30 let na vozíku). Dříve nebyla infrastruktura tak dobře přizpůsobena, například chyběly bezbariérové toalety, a proto znám převážně jen místní okolí (Zábřeh). Dostupnost toalet je pro mě alfou a omegou života. Dnes je situace lepší (například na benzínkách), ale osobních cestovatelských zkušeností mám přesto minimum.
K šedesátinám jsem letěla malým letadlem nad našimi končinami – kolem Svatého Kopečka, start ze Šumperka, plán nad Jeseníky a Dlouhými stráněmi nevyšel). Měla jsem obavy z turbulence, nebývá mi dobře, ale s léky na nevolnost se nakonec jednalo o pozitivní, i počasím podpořený zážitek.

Přednáška rozšířila moje vnímání misijní práce

 

Cílem Sadby, organizace, se kterou Vojta do Ekvádoru vyjel, je kromě pečování o děti a mládež i propojování světů. Myslíte, že k tomu takovéto přednášky přispívají?
Podle mě podobné přednášky pomáhají uvědomit si, že svět není jen o válkách a konfliktech, jak je často prezentováno v médiích. Přínos je podle mě velký – nabízejí krásu a rozmanitost kultur, ke kterým se běžně obtížně dostáváme, zvyšují povědomí o nových kulturách i praktickém životě lidí v jiných zemích. Vyzdvihuji, že přednášející nepobýval v zemi jako turista, ale sdílel běžný život místních, což umožnilo věrohodný popisy každodenních výzev a pochopení souvislostí. Oceňuji rovněž možnost následné debaty s přednášejícím, kde jsem se mohla dozvědět další zajímavosti ohledně praktické stránky života v Ekvádoru.

Zajímaly Vás konkrétní aspekty života v Ekvádoru?
Jasně, hlavně zdravotní dostupnost a časová náročnost urgentní péče. Ptala jsem se na zvládání akutních zdravotních stavů, například zánětu slepého střeva. Dozvěděla jsem se, že existuje možnost leteckého přesunu, ale rozhodující je čas a vzdálenost k přistávací ploše ve vesnici. Logistická náročnost znamená, že akutní péče nemusí být tak rychlá jako v Česku.

Co jste se dozvěděla o vzdělávání?
Dozvěděla jsem se, že úředním jazykem a jazykem školní výuky je španělština. Vysokoškolské vzdělání je zdarma, proto se hlásí mnoho studentů, ale uspěje jen malé procento, což poukazuje na omezenou kapacitu nebo selektivní přijímání. Děti z vesnic cestují na misijní školu dlouho, často přijdou v pondělí a vracejí se až v pátek. Neexistuje formální internát, děti si nosí základní věci a jídlo, spí na provizorních matracích a pod přístřešky. Během týdne se často živí ovocem. Je to velký kontrast oproti situaci tady u nás.

Jak celkově vnímáte přínos přednášky?
Vzhledem k omezeným vlastním cestovatelským zkušenostem oceňuji možnost nahlédnout tak do jiných světů. Diskuse mi přinesla představu o zdravotní dostupnosti, školství a každodenní přepravy dětí v Ekvádoru a také potvrdila hodnotu propojování kultur.

Děkujeme Vojtovi za přednášku i paní Marii a Evě za rozhovor.

Dopisy o Ekvádoru, mezi kterými najdete i dopisy od Vojty, si můžete přečíst zde.