Pomáháme i v Evropě

Vojtěch Krusberský se účastnil mezinárodního tábora v německém Benediktbeuernu. Za dobrovolnictvím není třeba jet na jiný kontinent, účinně pomáhat lze i ve staré dobré Evropě.

Vojtovi jsme položili pár otázek.

Vojto, o jakou akci se vlastně jednalo?

Jedná se o dva pětidenní příměstské tábory pro děti ve věku 10–14 let. Snahou organizátorů je získat co nejrozmanitější skupinu dětí, pokud jde o národnost, náboženské vyznání či sociální prostředí, ze kterého děti pochází. Pod tématem táborů (tento rok hra Super Mario) bývá skryto předávání hodnot souvisejících s demokracií, tolerancí, spravedlností, spoluprací, mezinárodním porozuměním apod. Program zahrnoval, kreativní a poznávací workshopy, sport, různé hry, předposlední den také výlet, párty a přespání. Každý den byl zakončen tzv. Good Night, což bylo něco na způsob slůvka na dobrou noc. Je zajímavé, že během celého tábora se vaří výhradně vegetariánská jídla.

Co se ti na ní nejvíc líbilo a naopak nelíbilo?

Líbilo se mi skoro všechno! Od momentu, kdy nás přijeli vyzvednout na nádraží, až do odjezdu jsem se cítil vždycky příjemně. Byl jsem ohromený tím, jak skvěle je tým vedoucích obecně připravený, jaký má pořádek v materiálech. Přišlo mi fajn, že všichni šli vždy na sto procent za společným cílem, a to připravit skvělý tábor pro děti (například každý den se pečlivě reflektoval). Líbí se mi myšlenka tábora, moc fajn byly i obě skupiny dětí. Taky mě zaujal Benediktbeuern (Řezno) jakožto salesiánské středisko v prostoru kláštera. Je to něco úplně jiného, než salesiánská střediska, která znám od nás.

Negativ bylo hodně málo. Zmínil bych asi jen to, že je trošku těžké naskočit do rozjetého vlaku, protože je plno věcí, ve kterých se musíme vyznat. Hned po příjezdu jsem byl například překvapený, že, jak jsme brzo zjistili, nikdo z těch, kdo s námi komunikovali před táborem, nebyli v týmu pro Benediktbeuern. Ale to nebyl velký problém, protože tým nás rychle integroval mezi sebe a snažil se nám dát důležité informace. Opravdu se hodilo dorazit na místo už čtyři dny dopředu. Během těchto přípravných dnů jsme se ve všem orientovali, absolvovali kurz první pomoci a prevence násilí a připravovali materiály na tábor. A pak to vypuklo, sice náročný, ale velmi naplňující týden plný zábavy pro děti, i pro nás. Po prvním týdnu jsem sice měl chuť jet domů, protože jsem byl unavený a měl jsem hlavně pocit, že tábor v Řezně určitě nemůže být tak dobrý jako ten předchozí. Nechuť rychle opadla – zanikla v přátelské atmosféře, která všude panovala. Tábor byl opět výjimečný a sice už jsem se opravdu těšil domů na pořádný odpočinek, na druhou stranu se mi nechtělo opouštět úžasnou partu lidí, kteří byli ochotni a schopni připravit tak skvělé zážitky pro každého zúčastněného. Na akci bych nic neměnil.

Jakou zkušenost využiješ ve svém životě dobrovolníka?

Určitě práci s různými typy dětí a taky to, jak se orientovat v novém prostředí. Větší samostatnost a zároveň i schopnost týmové spolupráce a snahu o důslednost v plnění úkolů.

Máš nějaké rady a postřehy pro budoucí účastníky?

Určitě se hodí umět aspoň trochu německy, jde to sice zvládnout i bez toho (minulý rok tam prý byl dobrovolník bez znalosti němčiny), ale určitě je to potom pro všechny jednodušší. Je třeba se připravit na to, že na začátku bude hodně nových věcí, ale je třeba k tomu přistoupit aktivně a hlavně nebát se ptát ostatních. Taky bylo fajn, že jsme tam byli z Česka dva (i když to určitě není podmínkou). A není třeba se bát vegetariánského jídla 🙂

Co bys vzkázal zájemcům o krátkodobou dobrovolnickou službu?

.Pokud se rozhodneš zúčastnit GH Campu jako mezinárodní animátor, určitě neuděláš chybu. Zlepšíš se v cizím jazyce, poznáš úžasné lidi a místa, uvidíš, jak funguje salesiánské dílo v Německu, a získáš plno zkušeností. 😊

Děkujeme za rozhovor.

SADBA

Menu