Dnes jím jako Angolan na školách

Dnes jím jako

Skončil 9. ročník osvětové kampaně Dnes jím jako Angolan. Zúčastnilo se ho 109 škol (a školských zařízení) a stálo to za to!

Děti většinou nejvíce bavilo vaření (raritou byly smažené banány), hraní si na prodavačky zungeiry, které však místo potravin nosily na hlavě knížky, ochutnávka uvařených  jídel, tancování a výroba domorodých látek. Škola v Uherském Hradišti dokonce k projektu přizvala rodilého Angolana pana Antonia Bernarda da Silva, který už třicet let žije v Uherském Hradišti se svou českou manželkou, ale v Angole strávil dětství a stále je v kontaktu se svou vzdálenou početnou rodinou. Jeho postřehy a komentáře skvěle doplnily seznamování se s Angolou.
Některé školy ocenily rovněž živou účast dobrovolníka, Anička Ambrozková učila studenty domorodé tance a vyprávěla o svém působení v Angole.
Více než desítka škol se zúčasnila i malé soutěže o Miss-Boy Angola (výsledky soutěže budou zveřejněny v příštím týdnu na stránkách www.dnesjimjako.cz).

Níže si můžete prohlédnout nejhezčí kulinářské, oděvní i výtvarné výtvory žáků a studentů škol z celé naší republiky.

Děkujeme všem, kteří se našeho projektu zúčastnili, za velké nasazení, kreativitu a radost z poznávání nového. Věříme, že podobné projekty pomáhají k tomu, abychom k sobě měli o kousek blíž a těšíme se již teď na další jubilejní desátý ročník, kdy budeme jíst jako Ekvádorci.

 

 

Za přípravný tým Sadby Martina Mončeková


KŘESŤANSKÉ GYMNÁZIUM PRAHA:
Moc děkujeme za krásně zpracované pracovní listy, videa, fotky z Angoly, recepty. Během domlouvání s kolegyní na výtvarné výchově vznikaly pěkné situace, byl to dobrý podnět k vzájemné spolupráci na dobrém díle. Byla jsem vděčná kolegovi i za možnost realizace přednášek na hodinách zeměpisu a za konzultace k projektu s kolegyní na biologii.Několika dalším učitelům jsem pracovní listy ráda přeposlala. Aniččiny přednášky* přinesly studentům radost, takovou tichou, vnitřní… Díky vyprávění si člověk uvědomí, co má a denně dostává, a ani si toho dost neváží. Naopak inspirovat se může z radosti, kterou Angolané dokáží vyjádřit. Já sama jsem si uvědomila, jak vděčná jsem lidem, kteří mi v životě pomohli a pomáhají. Mám radost, když alespoň něco mohu i já poskytnout dál. Ne všechno, co jsem původně kolem projektu plánovala jsem taky dotáhla. To je taky pravda. V jedné primě se některé studentky pokusily malovat angolský oděv, myslím, že i to je dost bavilo. Není to sice oděv pro soutěž, ale je o společné dílko a památka třídy a to je třeba taky dobře. Děkujeme! 

*Dobrovolnice  2016/2017 Anička Ambrozková


Video žáků třetí třídy z Valašského Meziříčí

FOTOGALERIE ZE ZÚČASTNĚNÝCH ŠKOL

 

 

Menu