Na adventním věnci už svítí dvě svíčky a s nimi přichází druhý díl naší vánoční „snové“ kampaně. Minule jsme vám představili sny dětí a dospívajících, dnes jsou na řadě dobrovolníci. Ti, co už mají dobrovolnou službu za sebou, ti, kteří jsou ve světě i  nováčci v přípravě.

Tonda, který strávil rok v Bulharsku, s námi sdílí svůj poetický text o svých snech a nechává nás nahlédnout do nitra své duše na to, jak dobrovolná služba může být jiná, než si člověk představuje. Madla se na dobrovolnou službu teprve připravuje a už teď Sadbu podporuje, jak může…

SEN TONDY

„Kolem znějí sirény. Naskakuji do kokpitu. Hladina adrenalinu stoupá a já s touhou bránit republiku mířím k nebi. Možná se nevrátím, ale splním svůj úkol se ctí.

Takovýto sen a spoustu dalších jsem míval jako malý a někde v hloubi leží dodnes. Mohu je tam nechat ležet a říct si, že jsou nereálné a dětské, že na nich není nic pravdivé, že jsem se narodil do špatné doby, že nejsou dobré okolnosti, že na to nemám, že to ještě není to, co chci, … Nebo je můžu uchopit, podívat se, jaké touhy tyto sny skutečně odrážejí a pak být vnímavý, trpělivý a odvážný, protože příležitosti naplnit tyto sny přicházejí častokrát nečekaně. A tak tomu bylo i s Bulharskem. Pojedu na misi, kde budu zachraňovat stovky lidí, rozdávat jim jídlo, vyprošťovat je ze sutin. Budu kopat studny v Arfice a léčit malé černoušky. To byl další můj sen. A tak jsem jel do Bulharska. Je to málo? Kolika lidem jsem zachránil život, kolik lidí by beze mne umřelo hladem nebo žízní?
I když jsem lidské životy přímo nezachraňoval a mé představy byly dost odlišné od reality, je možně odpovědět, že se mi sen nesplnil? Podle mě se můj sen vyplnil. V mých na první pohled naivních snech, jsou ukryty touhy, které se naplňují. A ještě jedno je důležité, žádná nepřátelská letadla jsem sice nesestřelil, důležité však je, že jsem vzlétl.“

SEN MADLY

„Ahoj, já jsem Madla Derflová. Pocházím z Prahy, kde studuji FSV a ETF na Univerzitě Karlově. Dobrovolničení mi bylo vždy hodně blízké, přes vedení různých akcí až po doprovázení mladých či nemocných lidí. Dobrovolná práce pro mě není jen o tom, že já někomu pomáhám či prokazuji službu, ale i o to, že i já si z toho mohu hodně odnést, být obdarována a čerpat z toho.

Vyjet jako dobrovolnice se Sadbou mě láká už několik let, chtěla bych totiž dělat něco, u čeho vidím, že to dává smysl. Chtěla bych být s lidmi a dávat jim svou energii a čas, zároveň se také učit jejich kultuře, rozšířit si tak obzory a nějaký čas žít plně jen službou druhým. Myslím, že takto vystoupit z komfortní zóny a vyjet někam pomáhat by měl každý alespoň jednou za život.

K Sadbě mám blízko i díky tomu, že celý život chodím k salesiánům do kostela a navštěvuji jejich středisko v Kobylisích. I proto mě napadlo letošním benefičním Blešákem, který jsem pořádala na konci listopadu, podpořit právě Salesiánskou asociaci Dona Bosca. Blešák je sám o sobě moc milou akcí, která také spoléhá na pomoc dobrovolníků. Umožňuje propojit recyklaci oblečení s finanční podporou tam, kde se peníze hodí a poslouží něčemu smysluplnému.”

Děkujeme Madle a Tondovi za jejich nasazení, pomoc a neutuchající energii i všem dalším dobrovolníkům za to, že do toho jdou, vykročí do neznáma, plní si své sny a umožňují snít i dětem.

” Jsme nablízku dětem a mladým, aby mohli vyrůstat v lásce a naději, aby mohli snít a své sny si plnit.

Děkujeme, že v tom jste s námi a přejeme vám pohodový adventní čas.
Vaše SADBA