Majda, Králka a Popopo – africké cestování I.
Nezařazené

Název článku nepochází z Disnyeho dílny, jak by se mohlo zdát. Jsou to jen lehce upravená jména dobrovolníků, kteří právě slouží v Zambii, a které během své pracovní cesty navštívili ředitel Sadby Jarda Fogl, vedoucí dobrovolníků Helena Janíková a bývalá dobrovolnice Klára Sobotková.

Třináctihodinová cesta vedoucí přes tři země – s nespočtem řek, hor a údolí, plná policejních a hraničních kontrol, návštěv, domluv, poznávání se s tamějšími salesiány a jejich díly, s kulturou, jídlem a občas i se zvířaty (což bylo spíše setkání nechtěné). Kolem silnice stojí malé domky a lidé, kteří prodávají to, co vypěstovali, školáci jdou v uniformách do školy, lidé jedou na kolech do práce. Zambijské slunce vyšlo již před šestou ranní, a tak je kolem cesty čilý ruch. Jsme v Zambii osmý den a ranní – nebo spíše celodenní – ruch nás už tolik nepřekvapuje.

Během šesti dnů, které jsme s dobrovolníky strávili, jsme absolvovali například dopolední výuku ve školce, která vznikla právě díky nim. Holky mají každá svou třídu s kupou dětí a zaučují další dvě mladé ženy z vesnice, které po odjezdu bývalých dobrovolnic Majdy a Klárky budou mít školku na starosti. Pavel vede mezitím kurzy pro maminky těchto dětí a učí je, jak správně sázet a pěstovat různé plodiny, které pak mohou prodávat na trhu a mít tak aspoň nějaký příjem.

Odpoledne dobrovolníci otvírají oratoř. Už kolem oběda slyšíme úpěnlivé prosby dětí a mladých, aby mohli dovnitř. Majda, Králka i Popopo zní ze všech stran, děti je znají a přichází za nimi. Vzpomínají také na bývalé dobrovolníky: Ondru, Ester i Matěje, kteří zde působili. Při cestě vesnicí si prozpěvují písničky, které je učila Ester ve sboru a ostatní lidé se přidávají. A my vidíme, jak velký smysl dobrovolnická služba má. Děti se umí představit, zajímají se o druhé, společně se modlí, hrají hry, ví, kdy dojít do oratoře, ve školce si vybarvují a stříhají, učí se anglicky, ví, že je dobrovolníci vyslechnou, ošetří rozbité koleno, a že jsou tu pro ně. Jsou to střípky, které se jim jednou poskládají, a pochopí, že ve škole, v práci i v životě to budou mít jednodušší.

Dobrovolníci také připravují každou sobotu program pro středoškoláky zemědělské školy, která se nachází v Lufubu. Velký úspěch měla modlitba Taizé, dobrovolníci očekávali jen pár studentů, ale oni přišli téměř všichni a aktivně se zapojovali do modliteb.

Jsou to malé radosti, ze kterých se skládá jejich služba a jednou z nich je i František Radecki, český misionář, ředitel technické školy v nedalekém Kazembe. Pro dobrovolníky je velkou oporou. Nás provedl po škole i internátu a vyrazil s námi na výlet k vodopádům. Slunce na zambijském nebi už se mezitím vyhouplo výš a začíná připalovat. Směřujeme blíže k hranicím s DR Kongo. Přibývá policejních hlídek i kontrol. A to prý ještě nic není… máme se do Konga na co těšit. Po návštěvě Konga nás ještě čeká Tanzanie, kde také sloužili naši dobrovolníci, ale o tom zase příště….

Helena Janíková

Helena Janíková

Menu