Různí lidé, různé životy, jedno místo. A překvapivě mnoho společného — otázek, nadšení i chuti měnit svět kolem sebe. Přesně tak začal první víkend Světa bez hranic, ekumenicky otevřeném projektu uspořádaném Sadbou.

Uplynul všechen dosavadně ušlý čas a došlo k dlouho očekávanému setkání. Nesourodá skupina akčních lidí – každý z jiného společenského zázemí, každý z jiného koutu republiky – se konečně potkala tváří v tvář. Z jádra je ovšem spojovala chuť dozvědět se o globální problematice a své roli ve světě.
Hned po příjezdu nás přivítaly působivé prostory Cisterciáckého kláštera Porta coeli – Brány nebes – místa příhodně vybraného pro svou všudypřítomnou duchovní blízkost i bohatou historii. V posledních letech zde spolupracuje se zdejší komunitou cisterciaček spolek NaNebi z.s., který se věnuje obnově klášterních pozemků a budování komunity kolem tohoto místa. Prostory, v nichž jsme se přes víkend pohybovali, byly obnoveny díky dobrovolníkům. Na hodnotě tomu přidalo, že jsme mohli fyzicky přispět i my sami. Vybrané místo přirozeně doplňovalo stěžejní myšlenky projektu a určitě nejen ve mně zakotvilo pocit, že jsem zde správně.

Program začal páteční večeří – hned první výzva pro pořadatele, protože kolektiv barvitých osobností musí mít i patřičně barvitá dietární omezení. Péťa Klašková, iniciátorka projektu a ramena, která nesou odpovědnost za celou pořadatelskou organizaci Sadbu, se ale úlohy zhostila s bravurou. Zapojila své kulinářské zkušenosti získané ze všech koutů světa získané díky dobrovolnické činnosti. I jídlo bylo po celou dobu pobytu svým způsobem příležitostí poznat něco nového. Ukázalo, že se dá dobře a výživně stravovat i čistě vegetariánsky.

Po jídle přišly na řadu seznamovací aktivity. Přiznám se, že mi je vlastní ocitat se ve vlastní uzavřené sociální bublině – tím větším nadšením mě naplňovalo, když jsem mohl zjišťovat, jak žijí další lidé. Ať už pracují u dráhy v Mostu, studují současně dvě výšky v Praze, píšou čtyři diplomky během čtyř let nebo studují výšku v Rakousku. Aktivity pro stmelení kolektivu byly velmi efektivní a myslím, že se všichni koncem večera cítili mezi ostatními velmi přirozeně.

Celý víkend doprovázel ekumenicky vedený duchovní program: ranní modlitby, poděkování před jídlem, večerní slůvka a závěrečná bohoslužba. Bylo inspirativní pozorovat, jak se dokáže skupina lidí z různých církevní i přes rozličnosti svých vyznání spojit a sdílet společnou víru. Nemám pochyb, že byla duchovní stránka pojata dobře a inkluzivně, neboť jsem se jakožto „nevěřící“ nikdy necítil nepatřičně nebo nepřijatě.

Podstatnou součástí víkendu byly přednášky pozvaných hostů. Jako první měl prostor Jan Zámečník, který nám nabídl různé odborné výklady Genesis 1:1, první zprávy o stvoření. Akademické teologické výklady – založené na analýze mnoha odborníků – byly pro většinu účastníků neobvyklou zkušeností a velmi se lišily od ceremoniálnějších setkání s Písmem, na které člověk obvykle narazí při bohoslužbách. Prezentace mě osobně přinesla novou perspektivu, jak vnímat výklad Bible, a vzhledem k aktivní účasti obecenstva soudím, že probudila zápal i v ostatních účastnících.

Druhou přednášku vedla Jana Esterlová, environmentální specialistka pracující pro energetickou společnost. Její program se věnoval osvětlování „ekomýtů” a odpadovému hospodářství. Člověk se běžně potká s mnoha pochybnými tvrzeními v této tématice – bylo proto velmi přínosné slyšet fakta od odbornice, pro níž není její pole zájmu pouze prací, ale i koníčkem. Environmentální témata dokážou být trochu zdrcující a snadno člověka pohltí pocit bezmoci při pohledu na stav, ve kterém se svět nachází. Toto ale nebyl převládající dojem – spíš naopak. Přednáška ve mně upevnila pocit naděje a účelnosti zeleného smýšlení. Navíc přinesla hlubší pochopení, jak se chovat udržitelněji.
Přínosné bylo, že se oba přednášející s námi účastnili i zbylého programu. Bylo tedy spoustu příležitostí se Jany a Honzy doptat na to, co nás zajímá a rozvinout konverzaci i mimo přednášky.

Součástí programu, kterou pro nás připravil spolek NaNebi z.s., byla i společná práce na klášterních pozemcích. Rozdělili jsme se do skupin a rozebrali si úkoly: uklízení a zpracování spadaného dřeva, údržba oplocení kolem záhonů, demoliční práce v přilehlé bednárně nebo louskání ořechů. Práce na čerstvém vzduchu pomohla kolektiv ještě více sblížit a zanechala pocit smysluplnosti – i touto krátkou formou jsme mohli přispět k vytvoření lepšího prostoru třeba pro další projekty, jako je Svět bez hranic.

Víkend byl velmi dobře provedený a myslím, že splnil, co bylo jeho cílem. Těším se na další setkání i na výzvy, otázky a zážitky, které přinesou.

Účastník Světa – Pavel Kozák (editováno Sadbou)