Druhý víkend projektu „Svět bez hranic“ proběhl tentokrát přímo u salesiánů, přesněji řečeno v prostorách Salesiánského střediska Dona Boska v Ostravě. Stejně jako při víkendu prvním nám prostory poskytly úžasnou podkresovou stránku pro víkendová témata, kterými tentokrát byla vzájemnost, služba a dobrovolnictví.
Ačkoli naše původní skupina, rozdělena všelikými státnicemi a zkouškami, trochu oslabila, o množství rozhovorů, dobrou náladu a diskuse na témata možná i nemožná nebyla nouze. V rámci přednášek jsme dostali podklady pro praktickou přípravu projektů dlouhodobých i jednorázových, včetně pořádného rozlišení projektu od zaběhlých procesů při přípravě aktivit.
Během seminářů jsem si i formou diskusí měli možnost rozšířit obzory o dobrovolnictví v Česku, v našem blízkém i vzdáleném okolí. Také jsme měli možnost nahlédnout do problematiky rozvojových zemí, ať už skrze praktickou přednášku o množství sice dílčích, avšak propojených problémů, se kterými se země potýkají, tak očima dobrovolníků, kteří v rozličných zemích strávili řadu měsíců. Ve světě, kde se nám občas zdá, že dobrovolnictví zmůže málo, nám tak bylo krásně připomenuto, že každá maličkost se počítá. Zároveň jsme si připomněli, že člověk se v těchto maličkostech nesmí ztratit a musí se starat i sám o sebe, aby mohl přinášet něco druhým.
Duch spojuje
Abychom neopomněli ani praktickou stránku věci, tak jsme měli díky neutuchající práci Salesiánského střediska a salesiánovi Pavlovi příležitost podívat se do romské ubytovny, kde jsme navštívili sociálně znevýhodněné děti. Duch spojuje a ekumena umí být silná hledá-li diskusi a spojení. Jako účastníci i vedoucí projektu jsme byli schopni připravit program pro děti takřka na místě díky vlastním zkušenostem ale i vzájemné důvěře. Důvěra a komunikace, kterou jsme si mezi sebou vytvořili jen během dvou víkendů byla znát a zvládli jsme v podstatě zaimprovizovat jedno odpoledne, které bylo důležité nejen pro děcka, ale i pro náš pohled na svět i na nás samotné. Salesiánům se podařilo vytvořit prostor, kde se nehledí v první řadě na původ, ale na člověka. Sadbě se podařilo vytvořit mezicírkevní projekt pro mladé, kde se v první řadě nehledí na církevní příslušenství, či víru vůbec, ale na vzájemné společenství.
Eliška Marková
