Když si tak uvědomím, že jsme 2 roky neměli příležitost slavit Velikonoční svátky ve společenství, o to radostněji jsme mohli prožít ty letošní. Parta exdobrovolníků proto vyrazila do malebné vesničky Březí na Vysočině.

Přijížděli jsme příjemně naladění z různých koutů republiky. Někdo autem, další zase busem či vlakem. Někteří se k nám přidávali ještě v průběhu nebo za námi přijeli jen na chvíli. Byli jsme však rádi za každé milé setkání a vzájemné obohacení.
Sváteční liturgii jsme slavili ve společenství místní farnosti. Mít během těchto svátků příležitost bydlet hned vedle krásného kostelíka a mít možnost kdykoliv přijít ať už ke hrobu nebo jen tak být s Hospodinem – tak proč to nevyužít. Ať už zde být jen sám s Ním, nebo ve společenství přátel, či farního společenství.

Celému pobytu dodávalo příchuť dobré jídlo, které jsme společně připravovali. Vynikající byli mazance (se schovanými mandlemi) nebo příprava oslavy vzkříšení, či krásná čtvrteční sederová večeře.

Volné chvíle jsme vždy využili k zajímavým karetním hrám, do kterých se nakonec snad všichni nadchli. Radostné chvíle protkly také zpěvy s kytarou a všemožnými kuchyňskými nástroji.
Dva večery jsme využili ke sledování filmů. Společně jsme hlasovali pro film Chatrč, o kterém jsme dokázali debatovat ještě další 2 dny 🙂 A závěrečný večer nečekaně vznikl nápad podívat se na Lotranda a Zubejdu.

Každý den jsme vyrazili na procházky za poznání místního okolí. “Dobyli” jsme vrcholek Chochole, prošli si venkovní křížovou cestu a taky naše kroky vedli do vedlejšího města za dobrou cukrárnou 🙂 Využili jsme také milého pozvání otce Jurise z nedalekého diecézního centra pro mládež Mamre, na dobré kafíčko a horkou čokoládu. Po cestě chlapi nasbírali také proutí, ze kterého upletli pomlázky a tak holky určitě letos jenom pokvetou.

Celý čas byl příjemný, velmi rychle utekl a jak se tak dívám zpětně, tak opravdu naplněný. Těším se opět na další krásné společné chvíle. Třeba příště opět s dalšími novými exdobrovolníky.