Zemřel český salesiánský misionář Edward Kowala

Zemřel český salesiánský misionář Edward Kowala
9. června

18. února 2017 zemřel v Honkongu jeden z posledních salesiánů misionářů pocházejících z Československa.

Edward Kowala prožil většinu svého misijního života jako učitel v Hongkongu. Smutnou zprávu, že nás navždy opustil, jsme se dozvěděli bohužel teprve před několika dny.

Životopisná data koadjutora Edwarda Kowaly, SDB

  • 1926 – narozen ve Vendryni, Československo
  • 1940 – pracuje jako mechanik v Německu
  • 1941-1944 - nucená vojenská služba ve Wehrmachtu
  • 1944-1945 – válečný vězeň v Anglii, Francii
  • 1945-1948 – pracuje v Československu
  • 1948 – útěk z komunistického Československa, azyl v Anglii
  • 1949-1953 – domácí práce u benediktinů, Huntington, Anglie
  • 1953-1955 – aspirantát v Beckfordu a Melchet Court, Anglie
  • 1956 – první sliby v Burwash, Anglie
  • 1958 – příjezd do misií v Hongkongu, studium filozofie v Cheung Chau
  • 1962 – věčné sliby v Hongkongu
  • 1962-1974 výchovně-pastorační práce ve škole sv. Ludvíka
  • 1974-1977 studium teologie v Maynooth, Irsko
  • 1977-1017 výchovně-pastorační práce ve škole sv. Ludvíka
  • 2017 – smrt v nemocnici Canossa, Hongkong

1. června 2017 – poslední slova, která jsme slyšeli od bratra Edwarda, než byl převezen do nemocnice  Canossa dne 10. února 2017, byla v kantonštině „Tin You Bou Yao!“ (Ať vám Bůh žehná). Poslední písně, které zněly nad hrobem českého salesiána-koadjutora Edwarda Kowaly, byly školní hymna školy sv. Ludvíka, kde bratr Edward pracoval 52 let a hymnus k poctě Dona Boska „Giù dai colli“ známý v celé čínské provincii.

Requiem se zúčastnil bývalý žák školy Sv. Ludvíka, který se přišel rozloučit s milovaným učitelem a vychovatelem. Přítomen byl též generální konzul ČR v Hongkongu a další pracovníci českého konzulátu.

Životní příběh, vyprávěný samým bratrem Edwardem,
je velmi pohnutý:       

Já, Edward Kowala jsem se narodil v roce 1926 ve Vendryni u Třince v slezském kraji ČSR jako třetí z devíti dětí Jana Kovala a Johanny roz. Kotské. Když mně bylo 6 let, ocitla se moje rodina v krajní nouzi způsobené velkou hospodářskou krizí, když jsme byli bezohlednými spekulanty vyhozeni na ulici. Pravidelná školní docházka nebyla možná, navštěvoval jsem polské a české školy. Když jsem měl 12 let (v roce 1938) bylo mé rodné Slezsko rozděleno mezi Německo, Polsko a Maďarsko takže jsem docházel do německé školy. Jako čtrnáctiletý v roce 1940 jsem neměl žádnou možnost pokračovat ve studiu a šel jsem za prací do Německa. Nejdřív jsem pracoval jako vrátný v restauraci, pak jsem pracoval nějakou dobu v polském internátu, ale při práci jsem se vážně zranil. V Drážďanech jsem byl zaměstnán jako mechanik. Tři měsíce po svém návratu domů jsem byl zaměstnán opět jako mechanik v továrně v Ludwigshafenu. Tady jsem žil v pracovním táboře a moje zdraví bylo podlomeno vdechováním amoniového prachu. Jelikož jsem bydlel nedaleko známého tábora smrti v Osvětimi, setkal jsem se s anglickými a kanadskými válečnými zajatci. Od nich jsem se naučil svou první anglickou větu ‚Dal byste mi cigaretu, prosím?‘ Pak jsem byl poslán do totálního nasazení a s krumpáčem a lopatou jsme vykopávali hluboké jámy v zemi. Potom jsem byl donucen narukovat do německé armády, která obsadila Polsko. Po nějakém čase nás přeložili do západního Německa, protože nadřízení se domnívali, že bychom mohli přeběhnout k postupující ruské armádě. Byli jsme cvičeni proti plynovému útoku, proti tankům na písečných polích v úkrytu v jámách, které jsme si sami vyhloubili. Pak jsem působil jako spojka a pohyboval jsem se mezi americkými bombami. Měl jsem štěstí, že jsem nebyl zabit a nikoho nezabil. Museli jsme kopat zákopy ve frontové linii. Každý den byla jedna porce jídla, kterou jsme dostávali večer. Jednou jsem opustil zákopy, abych si natrhal nějaké lusky na poli a byl jsem zaměřen americkým letadlem. Helma byla zničena, ale já jsem zůstal bez zranění. Za pár měsíců jsme se octli v zajetí a byli jsme převezeni do Edinburghu ve Skotsku, kde nás drželi několik měsíců ve vojenském vězení. Pak jsem byl propuštěn a oblékl si britskou vojenskou uniformu s českými insigniemi. Byl jsem vyslán pracovat do Francie v dílně na opravu tanků a obrněných vozidel. Koncem války jsem se vrátil domů a sloužil 2 roky v ČSLA v Ostrovačicích u Brna a posléze jsem pracoval jako řidič spolu se svým bratrem. Tehdy jsem poprvé pomyslel na vstup do řeholního řádu.

Když se v roce 1948 zmocnili vlády komunisté, rozhodl jsem se uprchnout. Po té, co jsem strávil noc v hotelu blízko hranic, prošel jsem pěšky přes hranice do západního Německa. Po třech měsících strávených v uprchlickém táboře v západním Německu jsem byl poslán do uprchlického tábora v Anglii, poblíž Oxfordu. Byl jsem přijat, pracoval především jako vrátný, což mi umožnilo, abych se ve zbývajícím času věnoval samostudiu v augustiniánském řádě. K zpovědi jsem pravidelně chodil k místnímu faráři. Když jsem vyjevil své přání vstoupit k benediktinům, řekl můj zpovědník (pocházející také ze Slezska): ‚A proč se nepřidat k salesiánům?‘

Tak jsem v roce 1953 vyhledal provinciála salesiánů P. Thomase Halla v Battersea (Londýn), vykonal noviciát v Burwash, filozofická studia v Beckfordu, ale čas jsem trávil povětšinou v kuchyni. Docela jsem se zapotil při odpoledních hrách. Jelikož nebyly sprchy a vysušovače, tak jsem ošklivě nastydl. Pak jsem byl poslán vyučovat do Shrigley (salesiánský misijní aspirantát), neboť jsem požádal o vyslání do misií. Dostal jsem na výběr Německo, Maltu či Hongkong. Vybral jsem si Hongkong a po příjezdu do Cheung Chau v listopadu 1958 jsem si oblékl kleriku. Diplom z filosofie a za studium na filosofické akademii pro dálněvýchodní salesiány Dona Boska nese datum 13. dubna 1960. Po několika letech byla přijata žádost o složení věčný slibů, ne však jako kandidáta salesiánského kněžství, ale jako kandidáta stálého salesiánského koadjutorství.

A tak jsem v roce 1962 začal učit ve škole sv. Ludvíka angličtinu ve 3. třídě a dějepis ve 4. třídě.


Dalších 55 let prožil br. Edward Kowala požehnanou výchovně-pastorační činnost na škole sv. Ludvíka jako učitel na plný úvazek a po odchodu na odpočinek se zcela věnoval  pastoraci mládeže.  To vše jen se dvěma krátkými přestávkami. Nejdříve po dva roky studoval čínštinu a získal dva certifikáty na univerzitě v Hongkongu (1971 z kantonštiny a 1972 z mandarinštiny). Pak si doplnil teologické vzdělání v roce 1974-1977, aby mohl vyučovat religionistiku ve škole a absolvoval úplný kurz teologických studií v Maynooth v Irsku a stal se  bakalářem teologie.

Předchozí životní osudy bratra Edwarda ho disponovaly pro mimořádné výkony při vzdělávání a pastorační péči o mládež. Ovládal česky, německy, anglicky, italsky, latinsky, kantonsky a mandarinsky. Vyučoval angličtinu, dějepis, algebru, biologii a biblistiku. Jeho koníčkem bylo trénovat fotbalová mužstva chlapců na škole sv. Ludvíka. Do konce svého života se vyznačoval pečlivým zájmem o staré i nové chlapce, s kterými se setkával ve škole a v nedělní oratoři.

Jako Don Bosko trávil i bratr Edward svůj čas doprovázením studentů, i když již do školy nedocházel. Bratr Edward Kowala žil plně své povolání řeholního bratra jako vychovatel a evangelizátor.

Odkaz na plné znění článku v angličtině:
http://www.bosco.link/index.php?document_srl=22776&mid=webzine

Nezkrácený nekrolog v angličtině ke stažení zde.

stat se dobrovolnikem

NOVĚ: naše videa

Desítky zajímavých videí pro vás.

 

Pomáhejte s námi

Staňte se členem Klubu přátel a pomáhejte s námi!

  • 700 rupií (260 Kč) - měsíc života dítěte v internátu v Golaghatu (Indie)
  • 50 000 kožských franků (1000 Kč) - snídaně na týden pro 90 dětí v internátu Bakanja (DR Kongo)
  • 30 bulharských levů (400 Kč) - 40 cihel na stavbu školy ve Staré Zagoře (Bulharsko)

Registrujte se ZDE .....

... a pomáhejte s námi!

čra_small

mvcr-logo

Srdečně děkujeme za podporu!