Cagliero 11 - březen 2017

Cagliero 11 - březen 2017
10. března

"Milí mladí lidé, nebojte se! Pán nás čeká u našich bratří a sester, a to především u těch nejpotřebnějších. Bůh potřebuje od nás jen jednu věc, abychom měli šlechetné srdce."

 

Co je nového ve světě misií? 

PDF formát v českém plném znění a s fotkami ke stáhnutí ZDE.

 

- Misijní výzva hlavního představeného k salesiánům Dona Boska

Ve svém misijním provolání

loni 8. prosince nám hlavní představený řekl: „Jsou misijní místa kongregace, která už nemůžeme podpořit, protože v některých zemích pěti kontinentů nejsou salesiáni...

Myslím hlavně na mladé lidi, kteří na nás čekají v rámci projektu Evropa, na Středním východě, v zemích s muslimskou většinou, na ostrovech Oceánie, v jižním Súdánu, Mongolsku, na Sibiři, v Kambodži a Malajsii, stejně jako na mladé přistěhovalce v Severní a Jižní Americe ... a na mnoha jiných místech!“

Zajímavé. Zdá se, že nasloucháme samotnému Donu Boscovi. Jako bychom ho viděli v jeho kanceláři v patře na Valdoku otáčet globusem kolem dokola při pohledu na všechna místa na světě, kam by chtěl poslat své děti. Mohli bychom vzít každý z těchto národů a celé misie pro mládež a (1) modlit se za ně, (2) vyhledávat informace o nich, (3) a seznámit se s nimi. Tak nás nebude paralyzovat ani lhostejnost ani nevědomost.

„Don Bosco je žije,“ Don Ángel nám to opakuje. Je stále živý, zvláště chce udržet při životě misijního ducha v každém ze svých detí.

Díky... a mějte odvahu!   

P. Guillermo Basañes, SDB
hlavní rádce pro misie

 

- Pokořit Násilí Nenávisti skrze Násilí Lásky 

„Hlas blahoslaveného Óscara Romero dnes zaznívá,

aby nám připomenul, že církev je shromáždením kolem svého Pána, je Boží rodinou, v níž nemá dojít k rozdělení. Víra v Ježíše Krista, je-li správně chápána a v konečném důsledku přijata, vytváří společenství, která usilují o mír a solidaritu. To je to, k čemu je povolána církev dnes v Salvadoru, v Americe a na celém světě, aby byla bohatá na milosrdenství a stala se kvasem smíření ve společnosti.

„Arcibiskup Romero nás zve ke zdravému rozumu a reflexi, k úcte k životu a harmonii. Je nezbytné, abychom se vzdali „násilí meče nenávisti“ a žili „násilím lásky“, která přibila Krista na kříž a která nás učí překonávat sobectví, tak aby nevládla žádná krutá nerovnost mezi námi“. Uměl je vnímat a zažil na svém vlastním těle „sobectví, která se skrývá v těch, kdo se nechtějí vzdát svého ve prospěch druhých“. S otcovským srdcem měl starost o „chudou většinu“ a usiloval o přeměnu „zbraní na srpy pro práci“.

„Nechť ti, kteří považují arcibiskupa Romero za přítele víry, ti, kdo ho vzývají jako ochránce a přímluvce, ti, kteří obdivují jeho vzor, najdou sílu a odvahu vytvářet Boží království a přispívat k spravedlivějšímu a důstojnějšímu sociálnímu řádu.“

papež František
(dopis u příležitosti blahořečení mons. Romero 23. května 2015)

 

Trvalý „Neklid“ nastavil mé srdce na hlubinu! 

Když jsem se seznámil se salesiány,

byla celá kongregace plná misijního zápalu a to nejen kvůli projektu Afrika, ale také proto, že P. Viganò žádal každou provincii, aby si vybrala svoje misijní území. Mnoho salesiánů z mé provincie odešlo do misií. Mé srdce bylo neklidné, protože i já jsem vnímal vnitřní volání opustit známé břehy a zajet na hlubinu.

Když byla přijata moje misijní žádost, tak se moje prvotní radost rychle obrátila v pochybnosti, když jsem si uvědomil, že jsem byl přidělen do Papuy-Nové Guineje! „Mohl bych přežít v tak náročném místě?“ Můj strach a úzkost brzy vystřídalo pevné odhodlání dobře se naučit jazyku a kultuře „mého lidu!“ Spolu s dalšími 4 salesiány jsme začali s novou misií v hlavním městě. Dosud byl Don Bosko v té zemi prakticky neznámý. Průkopnická práce byla náročná. Museli jsme improvizovat. Avšak byly to roky plné iniciativy, nadšení a radosti. Po vysvěcení jsem se vrátil zpět k této činnosti. Tehdy jsme pracovali na formaci našich místních laických spolupracovníků. Začal jsem s první skupinou salesiánských spolupracovníků a ADMA. Viděl jsem doslova před očima, jak salesiánské charisma zapouští své kořeny.

Pak mě jednoho dne místní provinciál informoval, že biskupská konference si mě žádá za ředitele národního liturgicko-katechetického ústavu. Zpočátku jsem odmítal toto pro mě zcela nové pole. Nebyl jsem si jistý, že bych chtěl pokračovat v horizontu, který mně byl znám!

A byl jsem opět neklidný. Chtěl jsem se dostat nad rámec obav, které ve mně kvasily! Při zpětném ohlédnutí jsem si uvědomil, že doprovázení evangelizace ve 23 diecézích ve mně rozšírilo církevní a misijní obzory!

Později, když jsem pracoval na diplomové práci v Římě, z ničeho nic jsem obdržel výzvu od hlavního rádce pro misie, abych pracoval v misijním odboru na generalátu. Tentokrát jsem byl hodně ustaraný. Ale také jsem si uvědomil, že Pán mě zve ven z pevnosti mé mysli, abych se naučil v něj důvěřovat a znovu se vydat.

Přijal jsem to až po trýznivém rozlišování. Teď jsem vděčný za celosvětový pohled na kongregaci po setkávání se s misionáři v 5 kontinentech a často v obtížných situacích. Pak jsem se začal připravovat na ukončení své služby v misijním odboru. Jednoho rána si mě hlavní představený zavolal do své kanceláře a požádal me, abych se stal představeným v nové viceprovincii Papua Nová Guinea a Šalamounovy ostrovy. Zatímco mi vysvětloval svoji volbu, moje mysl byla zahalena otázkami a pochybnostmi. Ale také jsem slyšel vnitřní hlas, který mně šeptal, abych se odvážil a znovu se vydal!

Z tohoto důvodu pro mě znamená být misionářem, žít v neustálém stavu neklidu, vždy připraven odvážit se k nepravděpodobnému a tak se naučit důvěřovat Pánu, který nás neustále zve, abychom nastavili své srdce na hlubinu.

P. Alfred Maravilla, SDB
Filipínec, misionář v Papui-Nové Guinei

 

- Svědek salesiánské misijní svatosti

P. Pierluigi Cameroni SDB, generální postulátor pro svatořečení

Ctihodný José Vandor (1909-1979), maďarský misionář na Kubě věnoval vždy náležitou pozornost vzdělávání mladých učňů, zejména těch pocházejících z chudých rodin, pro které neváhal žádat o pomoc: „Toto učilište má za účel technickou a praktickou přípravu učňů. Naši učňové jsou vetšinou děti z rolnických a průměrných rodin a je mezi nimi značný počet sirotků“.

Aby salesiáni byli i nadále znamením víry a naděje u pronásledovaných křestanu na Stredním východe.

- Salesiánský misijní úmysl

Za salesiány na Středním východě

Aby salesiáni byli i nadále znamením víry a naděje u pronásledovaných křesťanů na Středním východě.

Palestina, Íránu, Izrael, Turecko a Libanon. Prestože jde o místa se starobylými a hlubokými křesťanskými kořeny, jsou zde učedníci Kristovi považováni za cizince. Salesiáni prostřednictvím svého poslání pedagogů a svědků Kristových usilují, aby diskriminovaní a pronásledovaní křesťané v islámském prostředí vnímali náklonnost, solidaritu, společenství a víru univerzální církve..

 

Všechna předchozí čísla "Cagliero 11" jsou k dispozici v angličtině na purl.org/sdb/sdl/Cagliero nebo v češtině na www.sadba.org/novinky/cagliero-11.

Velký dík patří manželům Ratajovým za překlad Cagliera 11, Martině Mončekové za korektury a sazbu a Honzovi Baumannovi za webové zveřejnění.

stat se dobrovolnikem

NOVĚ: naše videa

Desítky zajímavých videí pro vás.

 

Pomáhejte s námi

Staňte se členem Klubu přátel a pomáhejte s námi!

  • 700 rupií (260 Kč) - měsíc života dítěte v internátu v Golaghatu (Indie)
  • 50 000 kožských franků (1000 Kč) - snídaně na týden pro 90 dětí v internátu Bakanja (DR Kongo)
  • 30 bulharských levů (400 Kč) - 40 cihel na stavbu školy ve Staré Zagoře (Bulharsko)

Registrujte se ZDE .....

... a pomáhejte s námi!

čra_small

mvcr-logo

Srdečně děkujeme za podporu!